Emoji, kam se podíváš

Emoji se, především po začlenění do posledních verzí mobilních operačních systémů, stávájí běžnou součástí komunikace. A to nejenom u teenagerů.

Obrázek občas vydá za mnoho slov, ale může i pomoct v rychlé orientaci – především pokud jste vizuální typ. Alespoň u mně to funguje. Začal jsem tedy emoji používat i tam, kde to možná není úplně zvykem. Třeba v kalendáři, poznámkách nebo seznamu úkolů (což je u mně již déle než rok skvělá aplikace  2Do).

Tady je pár ukázek pro inspiraci:

Kalendář:

Kalendář

2Do:

2Do 

Poznámky:

 Poznámky

Někomu to možná může připadat přeplácané. Já jsem popravdě taky začal s pár přidanými obrázky, třeba na vypíchnutí prioritních úkolů. Později jsem ale začal přidávat další a další – dnes už mám jednotlivé „osobní“ emoji zažité a rychle se v nich orientuji.

Nabízí se také otázka, zda přidávání emoji do textu nezdržuje. Můžu vás ujistit, že prakticky vůbec, tedy alespoň na Macu. Do výběru emoji se snadno dostanete klávesovou zkratkou ctrl+cmd+mezerník a jak je vidět na ukázce, sytém nabízí často používané, ale především oblíbené položky. Není tedy nic snazšího, než si ty, které chcete používat třeba pro rozlišení různých kategorií, přidat do oblíbených. V Mac OS X je podpora emoji opravdu kvalitní, fungují bezproblémově ve všech aplikacích, se kterými pracuji.

emojiosx

A jeden tip na závěr: Pokud vaše oblíbená aplikace podoporuje štítkování, můžete si emoji obrázky přidat i k jednotlivým štíkům, nebo mít jako štítky čistě jen emoji. Používám to tak nejen v 2Do, ale i třeba v Evernote.

2Do_screenshot_tags

Zkušenosti s Transcend JetDrive Lite

Po roce používání MacBooku Pro došlo na potřebu řešit rozšíření úložiště. Při nákupu se mi 256 GB kapacita SSD zdála v kombinaci s předsevzetím neskladovat na disku kdejaké smetí dostatečná. Čas ale ukázal, že řešením docházejícího místa se musím zabývat příliš často. Velká knihovna fotek, virtualizované Windows v Paralles Desktop a podobní žrouti gigabytů srazili volné místo na disku trvale pod 40 GB, stačilo nějakou dobu nevěnovat pozornost třeba snímkům vytvářeným Paralles a už systém upozorňoval, že “disk je téměř plný” – v praxi zůstávalo třeba jen 3 GB. Vyčistit zbytečnosti a dostat se zpět na třeba 30 GB byTranscend JetDrive litelo vždy otázkou pár minut, ale obvykle v nejmíň vhodné chvíli. Do nějakého neautorizovaného zásahu dovnitř MacBooku se mi nechtělo, takže jsem hledal řešení externí.

Transcend JetDrive Lite mne zaujal tím, že není nutno ho na rozdíl od externích disků připojených přes USB nebo thunderbolt připojovat, odpojovat a hlavně myslet na jeho přenášení společně s notebookem. Je schovaný v SD slotu, který jsem vůbec nepoužíval. Asi by stačila i 128 GB varianta, ale chtěl jsem mít od zabývání se místem na disku “navždy” (tedy na celou dobu životnosti MacBooku) pokoj. Takže jsem sáhl po 256 GB variantě, konkrétně po modelu 360 – jednotlivé modely úložiště jsou určené vždy pro konkrétní modely MacBooků, takže je třeba vybrat ten správný.

Instalace byla samozřejmě triviální, stačí pouze zasunout miniaturní kartu do slotu. Disk jsem naformátoval jako OS X rozšířený. Na disk jsem přesunul knihovny aplikací Fotky a iTunes, některá méně používaná data a zkušebně také virtuální disk Parallels. Žádné benchmarky jsem nedělal, jde mi čistě o praktickou zkušenost. A ta je zatím výborná, byť krátkodobá. Kopírování souborů mezi JetDrive a interním diskem je velmi rychlé.  Také třeba při práci s fotkami není žádné zpomalení patrné. Dokonce i virtualizované Windows běží z externí paměti přijatelnou rychlostí, i když zpomalení oproti běhu z interního disku je trochu znát.

Zatím tedy JetDrive vypadá jako výborné řešení rozšíření úložiště, podstatná samozřejmě bude dlouhodobá spolehlivost. Záruka je doživotní a data mám poctivě zálohovaná, nicméně řešení případného selhání disku by nějaký čas zabralo, pro finální spokojenost tedy bude rozhodující tedy především to, zda paměť v Transcendu vyrobili tak, aby zvládla tři čtyři roky provozu bez zaváhání. Uvidíme.